Piktogramy

Místo zdlouhavých informací jsou postupně u jednotlivých rostlin vybraných v galerii základní informace, které se týkají umístění, zimování, nároků na zeminu a zálivku. Je-li použito více piktogramů, je více možností. Obecně nepatří vápenec do substrátu jihoamerických kaktusů, do substrátu mexických ano. Kaktusy a mnohé sukulenty nezaléváme v zimě. Řada jihoafrických sukulentů má pro zálivku výrazně omezená období roku. Postupně jsou piktogramy u popisu druhů přece jen nahrazovány popisem pěstování.

Umístění

Plné slunce	Mírné zastínění	Polostín

Rozptýlené světlo	Možnost letnění

Zimování

Pokojová teplota (18 - 22°C)	Mírný chlad (15°C)	Střední chlad (10 - 15°C)

Chlad bez mrazu (5 - 15°C)	Mrazuvzdorný

Zemina

Složky:

• zahradní nebo luční zem (soil)
• říční písek a drobný štěrk (grit), pemza, perlit, zeolit, vermikulit
• rašelina (peat) - jen malý podíl
• vápenec, dolomit (limestone)

Základní	Základní s vápencem	Minerální

Minerální s vápencem	Humózní

Zálivka

Pravidelná	Nárazovitá, po vyschnutí	Nárazovitá, opatrná

Na začátek stránky.

Roubování kaktusů

Proč roubovat?

Roubováním necháme přirůst roub roubovaného kaktusu na vhodnou podnož. Posléze pěstujeme podle nároků podnože, která roub vyživuje. Kaktusy roubujeme zejména z těchto důvodů:

• když jsou choulostivé a na vlastních kořenech je jejich pěstování obtížné (zejména z důvodu rizika hniloby),
• když chceme urychlit růst kaktusu a vyvolat kvetení třeba o několik let dříve, než by se tomu podařilo na vlastních kořenech,
• když zachraňujeme rostlinu, které uhnily kořeny.

Roubováním ovšem někdy vyvoláme takový růst roubu, kdy se tvoří odnože u jinak neodnožujícího kaktusu, nebo roub narůstá do nepřirozené velikosti a je jak nafouklá bublina.

Jak na malé semenáčky

Jako podnož si vybereme delší výhony rostliny Selenicereus. Připravíme si čistou žiletku. Nařežeme cca 5 cm dlouhé špalíčky podnože a po namočení do růstového stimulátoru je napícháme do substrátu (například prodávaného supresivního substrátu pro výsevy a množení). Pinzetou vytaháme patřičný počet semenáčků z výsevní misky. Pak žiletkou seřízneme plátek vršku podnože. Opatrně uchopíme semenáček a při řezu žiletkou roub nasuneme na ni. Pak žiletku přiložíme k řezné ploše podnože a opatrně - třeba špičkou tužky přesuneme roub na podnož. Upravíme jeho polohu tak, aby roub protínal kruhový cévní svazek na podnoži. Velmi jemným přimáčknutím na hlavičku roubu mu dáme pokyn, aby co nevidět přirostl. Takto lze do jednoho květináčku zasadit podnoží co se jich tam vejde. Květináčky umístíme do vlhkého prostředí - například do skleněné nádoby a zakryjeme sklem. Protože v takovémto prostředí je vysoké riziko houbových chorob, které mohou napadnout řeznou plochu, přestříkneme rostliny fungicidem. Květináčky zavlažíme podmokem vodou, pokud nebyl použit supresivní substrát, pak i s fungicidem (např. Previcurem - stačí 1 ml na litr).

Nádobu uložíme do zastíněného místa skleníku. Po týdnu můžeme sundat sklo a kontrolovat, jak jsme byli úspěšní. Rouby, které nepřirostly, po tomto zahájení větrání brzy seschnou, ale pokud jsme byli pečliví, ztrát nebude mnoho. Spíš se občas stane, že netrefíme cévní svazek podnože a roub roste velmi neochotně. Pokud jsme sázeli hustě, asi po měsíci můžeme rostliny rozsadit. V té době už bychom měli vidět přírůstky. Velmi vitální podnož vyhání božní výhony, které seřezáváme.

První obrázek ukazuje asi 10 denní roubovance, druhý rostoucí roub asi 3/4 roku po roubování.

Mladé semenáčky se roubují často také na Pereskiopsis. S podnoží se hůř manipuluje, ráda vám v ruce zanechá při každém dotyku plno nepříjemných jemných trnů. Používají se jen vrcholové řízky. Pokusit se můžete i o roubování na Echinopsis (na obrázku dále) nebo jinou podnož, ale semenáčky je lépe nechat trochu povyrůst na jedné z předchozích podnoží a pak přeroubovat. Pokud roub na podnoži pěkně roste, můžeme podnož zkrátit a zapustit do země. (Samozřejmě to neuděláme u bezchlorofylového kaktusu.) Podnož zakoření, není vidět a kaktus vypadá jako pravokořenný. Jediná potíž je v tom, že je-li touto podnoží Pereskiopsis, nezřídka po nějakém roku uhnije, což poznáme dost pozdě. Navíc tato podnož bývá do roubu silně vrostlá. Budeme-li dlabat ven shnilou podnož, budeme mít v roubu pěknou díru.

Jak na větší rostliny

Roubujeme-li „větší než malé” semenáčky, je třeba roub upevnit. Fotografická ukázka postupu využívá jako rouby odnože bezchlorofylového Gymnocalycium mihanovichii a jako podnož články Hylocereus triangularis. Tato podnož se chová podobně jako Selenicereus, tedy můžeme ji napíchat do humózní zeminy. Použijeme-li jako rouby kaktusy „větší než malé”, pak můžete postupovat podle fotografií. Jediné, co není fotograficky zachyceno, je řez roubu. Rouby jsou přichyceny gumičkami z nastříhaných chirurgických rukavic. Roubem lehce pojezdíme po řezu podnože, abychom vytlačili bubliny a přebytečnou šťávu. Ošetření podnože proti houbovým chorobám je provedeno hliníkovým práškem. Rostliny po roubování dáme do stínu, ale, pokud nejde o semenáčky, je zbytečné je přikrývat sklem.

Pozor na zimování. Hylocereus je citlivý na chlad, a v jeho důsledku jej může snadno zachvátit hniloba. Zimujme jej při pokojové teplotě. Běžněji se používají pro trvalé roubování Eriocereus jusbertii a Trichocereus pasacana. Já osobně používám nejčastěji Myrtillocactus geometrizans (také teplomilný, ale ne tolik co Hylocereus), Echinopsis aurea (nevýhodou tohoto rodu je tvorba odnoží, které je třeba odebírat), Astrophytum myriostigma a Astrophytum capricorne. (Za méně obvyklé roubování na astrophyta vděčím návštěvě u přítele Františka Dostála v jeho pardubické sbírce.) Vybrané podnoži se po seříznutí musí zkosit hrany, neboť při zasychání se temeno propadá a vznikl by důlek, který by mohl roub odtrhnout nebo by se tu mohla shromažďovat při zálivce voda. Na ukázkách níže vidíte výsledky.

Mammillaria theresae a saboae, jejíž odnože mi poslal kamarád ze Španělska, jsem rouboval na Myrtillocactus geometrizans:

Po týdnu rostlinky Pediocactus peeblesianus, Toumeya papyracantha aj. přeroubované z Pereskiopsis na Astrophytum myriostigma - capricorne vypadají takto:

Mammillaria herrerae na Astrophytum myriostigma vyhlíží velmi pěkně (výsev a roubování z loňska):

Discocactus horstii na Myrtillocactus geometrizans bohatě a pravidelně kvete:

Roční rostliny rodu Discocactus, Uebelmannia na Myrtillocactus geometrizans a na dalším obrázku stejně staré Obregonia, Echinomastus na Echinopsis aurea resp. na Astrophytum myriostigma:

Starší rostliny (6 - 8 let) Ariocarpus na Echinopsis aurea:

Týden naroubovaný Turbinicarpus na Echinopsis aurea:

Když se to nepovede

Nepřiroste-li pár dnů či týdnů starý semenáček, poznáme to záhy, zpravidla seschne a není jeho záchrany. Když se tak stane u většího roubu, roub neroste, časem se u něj mohou objevit i kořínky. Je-li stále živý, pokusíme se o jeho záchranu a přeroubujeme jej. Na obrázku je vidět, jak nepřirostl roub Obregonia denegrii na Echinopsis mirabilis. Na následném obrázku je přeroubovaný na Myrtillocactus geometrizans:

Pěstování podnoží

Velmi rychle lze namnožit Selenicereus, Pereskiopsis, Hylocereus. Z řízků v dobré zemi a za přihnojování rostou velmi rychle. U sloupovitého Myrtillocactus geometrizans také není problém vrcholové řízky z roubování zakořenit. Nepovedené roubování nám dá matečné rostliny podnoží, kterým odebíráme a zkořeňujeme odnože. U jiných druhů si musíme dostatek podnoží předem napěstovat z výsevů semen. A výsevy, to u že je jiná kapitola.

Na začátek stránky.

Pěstování kaktusů

Úvod

Při pěstování vycházíme z toho, že kaktusy rostou v přírodě v místech s velkým množstvím světla v nejrozmanitějším prostředí od stepí po pralesy, od míst u moře po hory 5 km nad mořem, od míst se stálou vysokou teplotou až po místa, kde v zimě klesá teplota hluboko pod bod mrazu. U většiny druhů je doba vegetace (období dešťů) střídána dobou vegetačního klidu, kdy kaktusy žijí ze zásob ve svém těle.

Umístění kaktusů

V bytě hledáme nejsvětlejší místo - parapet na okně na jižní nebo jihovýchodní straně. Možný je i východ, příp. západ. Vhodné je zkonstruovat předokenní skleníček, kam lze kaktusy umístit již koncem března (chránit před mrazíky překrytím fólií na noc!) Jestliže byly zimovány ve tmě, je nutno zjara kaktusy stínit např. hedvábném papírem, aby nedošlo k popálení zcitlivělé pokožky. Slabé popálení se projeví neškodným zčervenáním, silnější vyvolá světlé popáleniny, které mohou vést k úhynu. Stoupne-li teplota ve skleníčku nad 35 °C, je nutno větrat. V létě mohou být kaktusy na volném vzduchu, chráněné pouze před deštěm. V zimě umisťujeme kaktusy na suchém stanovišti při asi 12 °C. Kaktusy můžeme nechat v květináčcích nebo je vyjmeme a zabalíme do papíru. Na uskladnění se hodí nevytápěné místnosti, spíže, sklepy, apod. Měl by zde být suchý vzduch, neboť vlhkost muže vyvolat vegetaci a kaktusy se pak za nedostatku světla deformují (rostou do špičky). Na toto stanoviště dáme kaktusy koncem října s naprosto suchou zemí.

Půda

Musí být především propustná. Běžnou zeminu (ne rašelinový substrát!) smícháme s říčním pískem v poměru 1 ku 1 a přimícháme asi 10 % rašeliny. Krček kaktusu je vhodné obsypat antukou nebo kamínky. Dobře je hodnocen komerční substrát pro kaktusy a sukulenty Profík. Zkušení pěstitelé mají své recepty na směsi, které obsahují také anorganické příměsi liapor, perlit, vermikulit, zeolit, pemzu, bonsaistický jíl akadama atd. Pro velmi citlivé rosltiny vynecháme běžnou zeminu a použiejeme např. jen směs se složkami z výběru: křemenný písek, zeolit, perlit, vermikulit a akadamu. Živiny pak dodáváme jen v zálivce. Vermikulit je vhodný tím, že zadržuje vodu a obsahuje mikroelementy.

Přesazování

Nejvhodnější doba je počátkem března. Po vyklepnutí z květináče starou půdu oddrolíme z kořenů. Staré a zaschlé kořeny odřežeme ostrým nožem. Rostliny 3 dny necháme ležet, aby zaschly případné ranky (nebezpečí infekce) a pak je zasadíme. Květináč volíme jen o málo větší, než je průměr rostliny. Kořeny musí směřovat dolů.

Zalévání

Používáme dešťovou nebo odstátou vodovodní vodu. Na počátku vegetace, tj. od konce března 14 dní kaktusy jemně rosíme. Asi po 3 týdnech od prvního rosení, je-li příznivé počasí půdu na povrchu mírně navlhčíme. Postupně přidáváme vodu až během května přejdeme na normální zálivku. Ta spočívá v úplném prolití květináče tak, že přebytečná voda začne odtékat otvorem na dně květináče. Potom necháme půdu úplně vyschnout a znovu zalijeme. Častější zálivka škodí víc než když necháme kaktusy delší čas na suchu. Tak pokračujeme do poloviny září. V září snižujeme množství vody v zálivce, koncem září přestaneme zalévat. V posledních letech se kaktusy setkývají s náporem spor různých houbových onemocnění, proto rosení těl rostlin zejména za tepla je diskutabilní. V období letních veder dochází u kaktusů k letní stagnaci, kdy kaktusy vlivem horka nejsou schopny přijímat vodu a jsou v klidu. V tomto období přerušíme zálivku, nebo prodloužíme intervaly zálivky na až na tři týdny. Na jaře a na podzim zaléváme ráno, v létě večer. Od října do března nezaléváme vůbec.

Rozmnožování

Nejčastěji rozmnožujeme kaktusy výsevem semen. Uveďme si dvě metody.

Při výsevu první metodou je třeba dbát na sterilitu prostředí, neboť malé semenáčky velmi lehce podlehnou plísním. Půdu k výsevu předem propaříme. Můžeme např. použít zavařovacích sklenic a zavařovacího hrnce nebo snadněji mikrovlnky na cca 10 minut. Takto připravenou zeminu umístíme ve vrstvě asi 2 cm do výsevní nádoby, např. plastové krabičky, zavařovací sklenice, apod. Semena propereme v růžovém roztoku hypermanganu nebo 3 - 5 % peroxidu vodíku tak, že je nasypeme na dlaň, přidáme trochu roztoku a slabě v něm semena mneme prstem druhé ruky. Semena necháme oschnout. Buď přistoupíme k výsevu nebo pro jistotu ošetříme semena v práškovém fungicidu. Ošetření se snadno provede tak, že semena nasypeme do přehnutého hedvábného papíru, k nim přisypeme velmi malé množství fungicidu a semena lehce promneme uchopením přehnutého papíru mezi prsty z vnějšku. Semena pak vysejeme na povrch substrátu. Nesmí se zasypávat. Vysev v nádobě s odtokovým otvorem zavlažíme převařenou vodou tak, že ji dáme do vnější nádoby s převařenou vodou na dobu, než pozorujeme, že zvlhnul i povrch výsevu. Při použití skleněných nádob je vhodné mít do substrátu zavedenou trubičku, jíž přes nálevku opatrně zaléváme. Nádobku uzavřeme průsvitným víčkem a umístíme do prostředí s teplotou kolem 25 °C. Musí mít dostatek světla, ale ne přímé slunce. Nejlépe je vysévat na jaře, při výsevu jindy, např. v zimě, musíme přisvětlovat LED osvětlením pro rostliny.

Druhou metodou a snazší variantou výsevu je použití supresivního výsevního substrátu. Ten obsahuje chytré houby, které ihned napadají případné škodlivé plísně. Je jasné, že nesmíme použít fungicidy, abychom tyto houby nezahubili. Ošetření semen provedeme pouze peroxidem vodíku. Uzavřené prostředí použijeme jako u první metody.

Kaktusy klíčí během několika dní až týdnů (až na některé výjimky). Při tom výsev udržujeme stále vlhký. Když se na kaktusech vyvinou první trníky, můžeme přistoupit k pikýrování. Semenáčky necháme zaschnout, vyjmeme pomocí pinzety ze substrátu, jemně jej oddrolíme z kořínků a zasadíme do čerstvého substrátu. Kořínek má směřovat dolů. Sázíme na šířku semenáčků. Zavlažovat začneme 3 dny potom. Lépe je první týden často mlžit, nikoliv hned zalévat. Když semenáčky narostou, že se začnou dotýkat, pikýrujeme znovu. První sezónu jim poskytujeme pouze rozptýlené světlo. Obvykle narostou při správné péči do takové velikosti (hrášek, i více), že snesou suché přezimování jako dospělé rostliny. Menším rostlinám zajistíme světlé a teplé zimování s občasnou zálivkou.

Kaktusy vytvářející odnože můžeme rozmnožovat vegetativně. Odnož odlomíme a necháme zaschnout. Zasadíme ji do suchého agroperlitu nebo písku. Po nějaké době (týdny) se objeví špičky čekacích kořínků. Pak rostlinu přesadíme do normální kaktusové zeminy a pečujeme o ni jako na počátku vegetačního období, tj. nejdříve rosení, pak mírná a nakonec obvyklá zálivka. Větší odnože řežeme před zimováním. Přes zimu vytvoří čekací kořínky. Můžeme využít i jarní období.

Na začátek stránky.